Než Max Strom otočil 19 let, studoval většinu hlavních náboženství, praktikoval meditaci a vzal Qi Gong. Dalších 16 let hrál hudbu v rockové kapele a napsal scénáře, než objevil jógu v roce 1990. Strom, který začal v jógových pracích, trénoval s Dinou Kingsberg, Eddie Modestini a Gabrielle Giubilaro. Posledních několik let učil svou směs Iyengar, Ashtanga a Qi Gonga v Maha Yoga v Brentwoodu v Kalifornii. V únoru, Strom spolu se svým partnerem, Saul David Ray otevřel posvátné hnutí: Centrum pro jógu a uzdravení v Benátkách v Kalifornii, kde budou učit vedle Shiva Rea, Erich Schiffmann a další.
Sv : V LA je tolik studií. Proč otevřít další?
PANÍ : Opravdu jsme potřebovali další studio věnované józe jako posvátnou praxi. Existuje mnoho lidí, kteří cvičili tři, čtyři nebo pět let, kteří se zajímají o více než gymnastiku Asana. Chtějí vědět o Yamas a Niyamas, jak změnit způsob, jakým se chováme a vztahujeme se k sobě, soucitu a vyprávění pravdy. To jsou docela revoluční praktiky.
Sv : Máte pocit, že teď existuje revoluce?
PANÍ : Už to není 1991. Na začátku 90. let byly školy jógy opravdu opatrné, aby nevyděsily studenty s jakoukoli duchovností. Vzpomínám si, jak jsem viděl sochu Šivy a přemýšlel, jestli to místo bylo potenciálně kultem. Nyní máme Madonnu zpívající v Sanskritu a lidi, kteří mají košile s Krišnou. Máme Krishna das cestovat po zemi a ve východním a Středním východě Spirituality Rumi je absorbován a stráven masami dospělých Američanů.
Sv : Nebo je to komodifikace?
PANÍ : Corporate America se o to snaží vydělávat, ale myslím, že je to velmi upřímné kulturní hnutí, které se děje velmi organicky, nejen komerčně. Myslím, že to přežije.
Sv : Proč jste opustili filmový svět?
PANÍ : Jakmile se ve mně praxe ujala, bylo jasné, že už ve filmovém světě už nebyl šťastný. Jóga mě přiměla cítit se v klidu a dovolila mi znovu objevit svou cestu v životě. Začal jsem fázovat z filmového průmyslu a začal jsem vyučovat zdarma. Prostě se to vyvinulo. Nemyslel jsem si, že by učení byla moje cesta; Nemyslel jsem si, že mám tolik co nabídnout. Když to pro mě začalo dobře, cítil jsem se, jako bych spadl dozadu do své cesty, můj život narazil a převalil jsem auto, hodil jsem čelní sklo a na cestu. Bylo to zmatené. Řezal jsem režii dolů a přesunul jsem se do jurty v Topanga.
Sv : Právě jste se vrátili z Indie?
PANÍ : Indie a Nepál. Přesunul jsem se z svatého města do svatého města. Nechodil jsem studovat s Joisem nebo Iyengarem. Potkal jsem několik světců a být v přítomnosti takových lidí právě vládl mou víru v to, co dělám se svým životem. Meditoval jsem s tibetským mnichem a seděl se ženou bez nohou. Dostal jsem víc z toho, že jsem s nimi byl než většina workshopů Asana, které jsem vzal.
Sv : Jaké jsou některé z problémů výuky učitelů?
PANÍ : V současné době chce být každý učitelem jógy, takže lidé, kteří sotva praktikovali rok, chtějí absolvovat školení učitelů. Je těžké být diplomatický. Také učitelé jógy by se měli více spojit, protože věděli, že všichni děláme to samé nakonec. Pokud se rozdělíme mezi sebe, nepraktikujeme unii. Pokud se nemůžeme spojit, jak můžeme očekávat, že se Izrael a Palestina spojí?
Sv : Jak předáváte podstatu jógy studentům?
PANÍ : Neustále se jich ptám, proč to děláte? Chcete -li zjistit, zda se jejich úmysly zdají čisté a jasné. Neustále odkazuji na pravidla Ahimsy a Satya. Zabýváme se lidskými bytostmi a je důležitější, jak se s nimi zacházíme, než kde umístíme na nohy. Hlavní způsob, jak učíme, je příklad. Existuje citát, který používám Sufi Hazrat Inayat Khan: Je důležitější, kdo jste, než co říkáte.
